• Pravidla

• Techniky

• Odkazy

• Historie

Judo (džúdó) je styl japonského bojového umění a zároveň velmi rozšířený úpolový sport. V překladu znamená jemná cesta. Hlavní myšlenkou je mít možnost volby, zda při úspěšně provedené obraně dojde k poranění útočníka, nebo pouze získání kontroly nad ním. Tím si uvědomí marnost svého počínání. Tyto principy vychází ze škol džúdžucu, které vyučovaly sebeobranu neozbrojeného člověka. Sebeobrana v té době řešila skutečné bojové situace, které vznikaly při boji muže proti muži. Jestliže jeden z bojovníků přišel v boji o svou zbraň, nastala situace, kdy musel bojovat o svůj život. Úspěšné provedení technik pak končilo smrtí útočníka nebo jeho destruktivním poškozením (zlomeniny končetin atd.).

Profesor Džigoró Kanó založil Kodokan Judo v roce 1882, kdy jeho žáci vyhráli turnaj nad ostatními školami džúdžucu, a tak si jeho styl získal prestiž a obdiv v celém Japonsku a judo se tak dostalo na přední pozice japonských bojových umění. Později se Džigoró Kanó stal ministrem školství a dokonce i členem Mezinárodního olympijského výboru a prosadil se o zavedení judo do škol. V roce 1964 se judo stalo olympijským sportem. V České republice se vznik juda datuje k roku 1919, kdy vysokoškolský sport zahájil první kurzy.

Ve sportovním judu se soutěží v několika hmotnostních kategorií, což bylo i podmínkou pro zařazení do programu letních olympijských her. Hlavním principem je tedy sílu protivníka odklonit nebo se jí úplně vyhnout. Platí zde pravidlo minimální úsilí – maximální účinnost, což znamená, že silnějšího soupeře může porazit i fyzicky slabší soupeř.

• Technický systém

Kodokan judo obsahuje řadu průpravných cvičení, především pády (ukemi) a obsahuje tři hlavní skupiny technik:

• Techniky hodů (nage waza) 67 technik

• Techniky znehybnění (katame waza) 29 technik

• Techniky úderů (atemi waza) 19 technik

Judistické kimono, zvané judogi, je tradiční oděv pro tento sport. Na olympijských hrách a vyšších soutěžích vždy nastupuje jeden judoka v bílé barvě a druhý v modré. Judogi se využívá především k aplikování technik škrcení a každé vychýlení je rovněž za límec, kabát či rukáv. Judogi má předepsané rozměry, které jsou dány pravidly.

V poslední době došlo ke změně pravidel, kdy se zkrátily časy potřebné k dosažení bodového ohodnocení případně k vítězství během technik držení na zemi. Dále byly vyloučeny chvaty, které byly do juda zaneseny z jiných sportů jako je zápas či sambo (např. kata guruma), při kterých tori útočí na dolní končetiny soupeře.

Judista většinou začíná zápas ve stoji (tači waza) a snaží se čistou technikou dle pravidel dostat soupeře na lopatky. Pokud se to podaří, získává ippon a duel vyhrál. V opačném případě přechází v boj na zemi (ne waza).

Poznámky k názvosloví:

Názvy judo technik se používají v japonštině a neznamenají nic jiného, než popis provedení techniky (osotogari – velký vnější podmet). Není moc dobré převádět judo techniky do češtiny, protože se běžně všude ve světě setkáváme s japonskými instruktory a v rámci zachování tradice veškeré názvy zůstávají v japonštině. Protože japonština nepoužívá latinku, je obecně problém s přepisem do jiných jazyků. U nás se používají dva druhy transkripce. Jeden je český „džúdó, ajumiaši“  a druhý je anglický „judo, ayumiashi“. Český přepis je vhodnější, jelikož se nemůže udělat chyba ve výslovnosti, ale anglický přepis používá více lidí a je uváděn v literatuře. V této multimediální učebnici budeme používat českou transkripci japonských slov, s výjimkou slova JUDO, které se běžně uvádí a je i v názvu Českého svazu juda.

V této učební opoře je na fotografiích a videích útočník (tori) v modrém judogi a obránce (uke) v bílém judogi.